Poprvé na Světélkové slavnosti

Ahoj, kamarádi! Rád bych vám dnes něco vyprávěl…

Dnes jsme s Bobem poprvé zažili Světélkovou slavnost v Pacově a musím říct, že to bylo něco! Když jsme dorazili před obřadní síň, cítili jsme se trošku nervózní, ale zároveň zvědaví. Tolik lidí se sešlo, aby vzpomněli na své blízké, kteří již nejsou mezi námi, ale i na ty, na které nikdo už nepamatuje!

Po úvodním slovu paní ředitelky CMŠ Jonáš a SVČ Síť nám P. Jaroslav Šmejkal požehnal naše věnečky, světélka a lampiony.

„Co to znamená, když se žehná, Bobe?“ zeptal jsem se.

Bob se usmál: „Věci se žehnají, aby sloužily pro něco dobrého. Třeba naše lucerny proto, aby přinášely světlo a pokoj zemřelým, i do našich životů.“

Po úvodní modlitbě jsme se vydali všichni v tichosti na cestu.

První společné zastavení bylo u kříže, kde jsme položili dušičkový věnec, zapálili světélka a všichni se společně pomodlili za zemřelé: „Za všechny dušičky spínáme ručičky, vezmi je, Pane, do nebe, ať jsou blízko u tebe.“

„Jé, Bobe, tu jsme se učili ve školce,“ vykřikl jsem radostně a otočil se na Boba ještě s jednou otázkou: „Co myslíš, kam naše modlitby jdou?“ Bob se pousmál a zamyslel se: „Myslím, že naše modlitby jdou přímo k Bohu. Když se modlíme, vytváříme tím most mezi námi a nebem. Je to takový způsob, jak říct: 'Ahoj, myslím na tebe!'“

„Páni, most mezi námi a nebem! Takže vlastně taková přímá linka do nebe, Bobe - to se může hodit!“

A zatímco jsem přemýšlel o tom, jak je dobré, že máme přímou linku do nebe, průvod pokračoval hřbitovem k místu, kde jsou pochováni pacovští kněží. Všude kolem nás svítila spousta malých světýlek.

„Podívej se, Bobe, jak to tu všude krásně svítí!“ zvolal jsem. Bob přikývl a dodal: „Je dobře, že lidé na své blízké myslí, že nezapomínají!“ Pak jsme pokračovali okolo ozářených hrobů až ven, na louku před hřbitov.

Zde jsme s napětím sledovali, zda se nám podaří vypustit náš lampion, na který jsme si napsali jména těch, na které vzpomínáme. Když se lampion vznesl, byl to nádherný pohled!

„Přejme si něco!“ vyzval mě Bob. Tak jsme společně zavřeli oči a mysleli na všechny, kteří už nejsou mezi námi, a přáli si, aby nalezli pokoj a radost. Lampion se pomalu vzdaloval, až se ztratil v dálce.

Potom jsme se společně s ostatními vydali zpět na hřbitov, abychom zapálili světélka i na hrobech, které jsou opuštěné a zapomenuté.

„Každý si zaslouží, aby na něj někdo vzpomínal,“ řekl Bob. A já jsem s ním souhlasil.

Bobek z CMŠ Jonáš

Zobrazení: Alba | Podle data